"A taktéž jsme vás učinili národem středovým"
(pozn.: viz překlad Hrbka 2/143)

ÚVOD

Kdo se zamyslí nad velkolepostí této víry a příčinou vyvolení tohoto národa – ummy proroka Mohammeda (sA) - zjistí, že tím tajemstvím je její středovost, která jasně odhaluje vyrovnanost a dobré stránky této víry a její společenské a mravní hodnoty. Alláha říká ve významu: "a tatkéž jsme vás učinili národem středovým" (2/143).
Je velice důležité, abychom pochopili správný význam této středovosti. To proto, aby bylo zabráněno špatnému pochopení a prezentování islámu a zároveň jsme tím mohli upozornit na velkolepé vlastnosti islámu v nejrůznějších oblastech, a to zvláště v této době, ve které je hodně útočeno na islám a je vynakládáno veliké úsilí s cílem islám nepravdivě prezentovat a pošpinit jeho obraz u veřejnosti. Stejnětak je to varování před cestami muslimů, kteří přehánějí ve víře na jedné straně a těmi, kteří se své víry téměř vzdali na straně druhé, zatímco islám je uprostřed mezi těmito dvěma extrémy.
Zmíněný verš učenci vyložili dvěma výklady:
První: "wasatan" – tedy učinili jsme vás dobrými důvěryhodnými, podobně jako ve verši 28 ze súry Alqalam: "řekl ten nejlepší z nich". Takto verš vyložila většina vykladačů Koránu, včetně Attabary a Ibn Kathir.
Druhý výklad: " wasatan " – tedy uprostřed mezi oběma extrémy.
(poz.: arabské slovo wasatan může být vyloženo oběma způsoby. V překladu však musí být vybrán jen jeden, jelikož v češtině není slovo obsahující oba tyto významy.)
Středovost je jedním ze základním principů prvních generací této ummy. Toto potvrdili imámové naší ummy jako např. Ibn Tajmija, Aššátiby, Al'izzuibnu 'abdyssalam, Ibn Alqajjim a jiní. Satan se snaží odklonit muslima od této střední cesty k jednomu z oněch dvou extrémů – k přehánění nebo k polevování ve víře. Pravda je však uprostřed.
Příklady středovosti islámu:

1) Ve víře:
a.Ve víře v Boha je islám uprostřed mezi ateismem a monoteismem. Věří ve Stvořitele, ale jen Jednoho jediného Všemohoucího a nikoho k Němu nepřidružuje a chápe Jeho vlastnosti v Koránu a sunně tak, jak mu přísluší – tzn. nepřipodobňuje je těm lidským.
b.V otázce osudu je islám uprostřed mezi těmi, kteří říkají, že člověk je úplně řízen předepsaným osudem a nemá žádnou možnost svoboného výběru a mezi těmi, kteří říkají, že lidská vůle je naprosto samostatná a Boží vůle ji nijak neovlivňuje.
c.V otázce hříchů jsou uprostřed mezi těmi, kteří říkají, že víra je pouze v srdci a člověk, pokud věří, tak má úplnou víru i kdyby páchal hříchy a mezi těmi, kteří označují každého, kdo spáchal nějaký hřích za odpadlíka od islámu. Správná cesta je uprostřed mezi těmito dvěma – pro pouhý hřích se muslim nestává odpadlíkem, nemá však úplnou víru, je hříšník díky svému hříchu a zároveň věřící s neúplnou vírou.
d.Stejnětak je islám uprostřed mzi těmi, kteří si neváží svého proroka a urážejí jeho i jeho společníky a mezi těmi, kteří je povznesli až na stupeň božství.

2)V uctívání: Středovost islámu je velice dobře vidět i v uctívání. Islám neopomenul duši ani tělo. Dává každé z obou stránek člověka tu správnou výživu, jak Alláh řekl: "" (část z verše 77 ze súry Alqasas):
a.Prorok (sAs) odmítl chování těch, kteří odmítli manželství a přeháněli v noční modlitbě a půstu a řekl jim: "Já jsem nejzbožnější z vás, ale postím se a přerušuji půst, modlím se a spím a žením se. Kdo se odvrátí od mé cesty, nepatří ke mně." (v obou sbírkách sahíh).
b.V Sahíh muslim je výrok, ve kterém prorok (sAs) odsoudil ty, kteří přehánějí ve víře a ve výroku v sahíh alžámi' řekl: "Tato víra je věru pevná, tak choďte po její cestě něžně." Islám vyzývá k vyrovnanosti mezi tělem a duší a varuje před oběma extrémy. Nešťastné následky toho druhého extrému jsou velice jasné, když se podíváe na západní společnost, která úplně opomenula duši a soustředí se pouze na potřeby těla. Život v těchto zemích se stal tak materialistickým, že někteří začali vyzývat k návratu k víře. Jedním z největších důkazů vyrovnanosti islámu je to, co udělal britský soudce Lord Nicolas Filis . Ten vyzval k tomu, aby bylo islámská šafí'a učiněna součástí britské legislativy v oblasti rodinného práva a financí jakožto možnost, kterou by si mohli vybrat muslimové v Británii.

3)Středovost islámu v právních posudcích:
a.V povolování a zakazování: Islám je uprostřed mezi těmi, kdo mají zakázáno spoustu dobrých věcí, jako např. židé a mezi těmi, kdo povolují to, co Stvořitel zakázal. Povolování a zakazování je právo Stvořitele, nikoho jiného. Alláh říká ve významu: "nepatří souzení nikomu jinému než Alláhu" (Dobytek, 57), také řekl: "řekni ... až ... a dobré z darů" (Ala'ráf, 32) a také řekl: "A neříkejte ... až ... neuspějí." (Včely, 116).
b.Při vyvozování právních posudků (povoleno, zakázáno apod.) bere islám ohled na vyrovnanost mezi čerpáním ze správných textů a neopomíjením zdravého lidského rozumu, principů šarí'y a důsledků.

4)Středovost islámu je vidět i v chování a mravech, ke kterým vyzývá. Ty neopomíjejí emoce ani používání zdravého rozumu, práva jedince ani práva společnosti. Jsou vyrovnané a dávají každému jeho právo, jak řekl prorok (sA): "Tvá duše má své právo, tvá rodina má své právo, tvé tělo má své právo a tvůj Pán má na tobě Své právo, tak dej každému jeho právo." (Sahíh Muslim).

5)V ekonomice jde islám také střední cestou. Nepopřel jedinci jeho právo vlastnit a obchodovat, ale stanovil mu hranice, které chrání práva společnosti jako celku – je uprostřed mezi kapitalismem, který dal jedinci veškerá práva na úkor práv společnosti a mezi socialismem, který zapřel jedinci jeho práva a dbá jen na práva celku.

6)V hospodaření s penězi: Alláh řekl ve významu: "" (Rozlišení, 67). Hudhajfa ibn Aljamán (rAa) řekl ve výkladu tohoto verše: "Je to dobro mezi dvěma zly." Tzn., že plýtvání penězi je špatně stejně jako lakota, a správně je rozumné hospodaření s penězi.

7)Neopomenul ani svobodu jedince, ale stanovil mu hranice, které chrání společnost a umožňuje praktikování islámu.

8)V politice: Islám je středem mezi všemi politickými systémy. Objasňuje práva vládnoucí skuiny i obyčejných lidí, dbá na ochranu a zachování spravedlnosti, bezpečnosti a vznešených společenských a mravních hodnot. Vyzývá k poslušnosti vůči vládě a zároveň vyruje před diktaturou vyzýváním k radění a společnému názoru, ale s vedením jedné osoby. Alláh říká ve významu: "a raď se s nimi o věci, a když rozhodneš, tak se spolehni na Alláha." (Rod Imránův, 159).

9)Jednou z nejúžasnějších vlastností islámu je jeho stabilita a neměnnost v principech a základech a zároveň jeho flexibilita a schopnost se přizpůsobit době a situaci. Dnešní islám je naprosto ten samý, ke kterému vyzýval prorok Mohammed (sAs) před čtrnácti staletími - svými stabilními základy a principy nedovoluje nikomu, aby ho pozměnil. Zároveň však stanovil pravidla, na základě kterých mohou být vyvozována pravidla pro situace, které za doby proroka (sAs) nenastaly. Islám je tak zachován ve své původní podobě a je přitom dosti flexibilní na to, aby mohl být aplikován ve všech dobách a místech ... "a kdo je lepší než Alláh v souzení pro lid pevně věřící."